Kinesiotape – duhové objetí nebo záplata na duši?

Zde najdete platformy, na kterých se nachází související podcast:
Linktr-ee/PodPovrchFyzioterapie

Tentokrát jsme se v podcastu „Pod povrch fyzioterapie“ zaměřili na téma kinesiotapingu. Přestože dny největší slávy a výsluní kinesiotapu již zřejmě skončily, stále se jedná o poměrně populární a využívanou metodu. Jak mezi sportovci tak mezi jedinci s různými obtížemi – zejména bolestí a po úrazech.

Hlavní zásluhu na tom zřejmě mají Olympijské hry v roce 2008 a 2012, kde bylo možné vidět řadu sportovců právě s těmito barevnými kinesiotapy. 50 000 jich totiž bylo olympijským týmům darováno společností podílející se na jejich vývoji (Winter, 2021).

Je tedy jejich využití opodstatněně? Nebo se jedná jen o skvělý marketing?

Kinesiotape je pružná (a obvykle barevná) páska, která se lepí na kůži. Byl vyvinut v 70. letech chiropraktikem Kenzo Kasem. Mezi její slibované účinky patří: „snížení bolesti a zánětu, podpora po-operačního hojení, optimalizace výkonu, prevence zranění, podpora cirkulace a pomoci přirozeným tělesným léčivým procesům“
(What is the Kinesio Taping Method? – Kinesio, 2021) .

K evidenci týkající se těchto slibovaných účinků se za chvíli dostaneme. Nyní ale trocha kritiky.

Je asi fér poznamenat, že nejsem největší fanoušek. Sám jsem si ale obdobím „tejpování“ druhých v minulosti prošel – je skvělé mít vždy co hmatatelného nabídnout. Stejně tak mám vlastní zkušenost, že je někdy opravdu dobrý a uklidňující pocit ho mít na sobě aplikovaný. S láskou vzpomínám na příjemný pocit z „barevného objetí“, z vědomí, že „pro sebe něco dělám“, z vnímané „podpory“ a prostě jen toho, že se jednalo o nový a zajímavý stimul pro mé tělo. Stejně tak si pamatuji svou pozitivní zkušenost z efektu kinesiotapu na po-operační hematom (modřinu) během studentské praxe na ortopedickém oddělení. Nicméně mi ale vadí, jak se o kinesiotapu mluví, jaké efekty a mechanismy mu jsou přisuzovány a jak se ohýbá vědecké poznání. Stejně tak mi vadí vysoká cena kurzů a kinesiotapu jako takového. Proto jsme se chtěli do tohoto tématu více ponořit. Protože „příjemné a uklidňující“ není to samé, co „efektivní“. Stejně tak ani drobné viditelné změny nezaručují, že se jedná o skutečně klinicky efektivní intervenci.

Pokud se kinesiotape využívá a zkoumá již 50 let, neměli by být již všichni přesvědčeni o jeho efektivitě, pokud je skutečně efektivní? A pokud by byl efektivní, má opravdu natolik pozitivní vliv, že stojí za takové množství pozornosti a tak velké sumy investované do výzkumu, vývoje, kurzů apod.?

Jak to tedy je?

Již na úvod je potřeba všimnou si několika skutečností. Například „podpora přirozených tělesných léčivých procesů“ je poměrně těžko definovatelný a měřitelný fenomén (protože zahrnuje úplně všechno) a je to obvyklým zdůvodněním všemožných alternativních přístupů – např. krystalů, energetického léčení a homeopatie. Stejně tak u „optimalizace výkonu“ není zcela jasné, o co se jedná. Zejména vzhledem k tomu, že někteří z představitelů této metody otevřeně uvádějí, že nesouhlasí s tím, že by měl kinesiotaping vliv na výkon. K čemu je tedy „optimalizace výkonu“ dobrá, pokud nevede ke zlepšení výkonu?

Nutné je dále zmínit, že fyziologické mechanismy, jakými by měl kinesiotape působit, jsou definovány a popisovány velmi vágně – podle některých autorů „neplausibilně„, tzn. „nesrozumitelně a nepravděpodobně“ (Nunes et al, 2015). Dokonce se můžeme setkat s tím, že kinesiotaping bývá z těchto důvodů některými kritiky zařazen až do kategorie „pseudověda“ (Novella, 2012).

Pravděpodobně nejvíce obhajitelná je domněnka, že při specifické aplikaci dojde ke změně poměrů v nejvyšších vrstvách kůže a podkoží tím, že zvrásnění kinesiotapu vrchní vrstvu kůže jakoby „nadzvedne“ – ani ta ale nebyla nikdy dostatečně prokázána. Alespoň si toho nejsem vědom. Ale fotografie hematomů (modřin) po aplikaci kinesiotapu často jasně ukazují rozdíl v oblastech, kde byl kinesiotape aplikován.

Nicméně mechanické působení na hlubší vrstvy je nepravděpodobné – jsou mezi sebou totiž posunlivé, jinak bychom se nemohli téměř hýbat. Stejně tak mechanická fixace kloubu pružným kinesiotapem není prakticky možná – tak malá síla jakou dokáže pružný kinesiotape vyvinout se mi nezdá oproti silám působících při pohybu nebo sportu pro znatelnou stabilizaci kloubu dostatečná. Pokud tedy není zcela natažený a nefunguje pak jako tuhý tape – a ani zde si nejsem u větších kloubů jistý. A i teoretické „reflexní působení“ přes kožní receptory má řadu mezer – zralá a nepoškozená nervová soustava totiž inhibuje vliv kožně-svalových reflexů (Čech, 2020).

Naopak vliv pozornosti k tělesné části díky kinesiotapu, vliv získané péče a ujištění během vyšetření a aplikace kinesiotapu, změna očekávání, vliv senzorické stimulace novým podnětem a další nespecifické efekty jsou snadno obhajitelné a podle mě i pravděpodobné. Tomu také napomáhá „aura“ tajemna, kdy dochází k neustálé inovaci, je potřeba účastnit se drahých a specializovaných kurzů a také prezentovaná potřeba kinesiotape aplikovat zcela perfektně podle nejnovějších poznatků. Jak by to pak mohlo přeci po takové námaze nefungovat?

V zahraničí dokonce proběhlo soudní řízení ohledně tzv. „klamavého marketingu“ a společnost tak zaplatila 1,75 milionu dolarů za reklamu, že je jejich pružný kinesiotape „snižuje bolest a vede k prevenci zranění“
(Athletic KT Tape False Advertising Class Action Settlement | Top Class Actions, 2021) .

S tím je v souladu výzkum Beutela a Cardoneho (2014), kteří ukázali, že většina webových stránek zabývajících se kinesiotapingem prezentuje zkreslené a zavádějící informace – zejména ty komerční (šok!).

Ono totiž pokud Vám informace prezentuje někdo, kdo na tom má založené živobytí a byznys (a sám do svého vzdělání investoval nemalé částky), je jasné že (často i nevědomky!) své sdělení více nebo méně zabarví tak, aby mu to dávalo smysl – a obvykle je to právě do barev kinesiotapu.

Jak se dá efekt kinesiotapingu tedy vlastně zkoumat? Studie se liší v řadě aspektů.

V první řadě se dají zkoumat fyziologické účinky kinesiotapu – jak funguje a jakými mechanismy působí? Jak bylo ale již uvedeno výše, v této oblasti je řada mezer a nejasností, ale já se jí zde nebudu hlouběji zabývat (Nunes, 2015; Čech, 2020).

Dále nás totiž nejvíce zajímá, zda má pro nás kinesiotape nějaké užitečné účinky – ty by totiž mohly být patrné i bez jasného vysvětlení, jak k nim dochází. Záleží proto s čím efekt kinesiotapu ve výzkumu porovnáván a jaký efekt vlastně hodnotíme. Důležité je samozřejmě také kde na těle a na kom byl aplikován, stejně jako kdo kinesiotape aplikoval a jak.

Možností je například porovnat kinesiotape s „placebo tapem“ anebo jinou intervencí. Možné je také porovnat fyzioterapii s kinesiotapem oproti fyzioterapii s jinou intervencí anebo jen s fyzioterapií bez kinesiotapu. Cílem výzkumu je totiž oddělit co nejvíce vliv očekávání, pozornosti, péče a dalších nespecifických faktorů od efektu kinesiotapu samotného.

Vědecké studie se samozřejmě dají na první pohled snadno zrelativizovat minimálně 2 způsoby.

„Vždyť to neaplikovali správně – nebyli odborně vyškolení a nemají potřebné znalosti a dovednosti!“
„Kinesiotape přece nemohou aplikovat všem stejně, musí to být individualizované na základě vyšetření!“

Ano, tyto argumenty jsou dobré a opodstatněné. Není ale zásadní problém takovýto „design“ studie provést a výzkumníci to také již v minulosti několikrát udělali anebo se tomu snažili přiblížit.

Zároveň pokud bychom tyto argumenty vzali až do extrému, jednalo by se u ukázkovou strategii pseudovědy – „jen my sami můžeme hodnotit efekt našeho přístupu, nikdo jiný ho totiž nechápe nebo neumí – a proto naše příznivé výsledky nemohou zásadně ovlivnit jiní, jejichž práce efekt nepotvrzují!“. To by pak samozřejmě vedlo k tomu, že budou všechny studie s výsledky, které neprokazují efekt, označeny za „špatně udělané“ a naopak ty poukazující na možný pozitivní efekt za „dobře udělané“. A tak to prostě není.

Bolest a disabilita

Bolest a disabilita je zřejmě to, proč se kinesiotape využívá nejčastěji.

V systematických přehledech a meta-analýzách zabývajících se bolestí pohybového aparátu a disabilitou ale nebyl prokázán klinicky podstatný vliv na bolest ani disabilitu ať už byl kinesiotape porovnáván s placebo tapingem anebo fyzioterapie s kinesiotapem s fyzioterapií bez kinesiotapu (Ramírez-Vélez et al., 2019; Parreira et al., 2014; Júnior et al., 2019). Ovšemže existují jednotlivé studie, které ukazují až na téměř zázračný efekt. Nicméně mají obvykle řadu metodologických chyb a když se vyhodnotí dohromady v meta-analýze a systematických přehledech, tyto „hvězdné“ výkony výrazně splaskávají. Nejedná se tedy zřejmě o metodu plošně aplikovatelnou a v „průměru“ bychom si od ní ani významné efekty na bolest a disabilitu neměli slibovat.

Otok

Ohledně otoku se zdá, že by mohla být situace příznivější. Přestože výsledky jednotlivých studií nejsou jednoznačné, kinesiotape by mohl být možná alternativa nebo doplněk k jiným přístupům jak ovlivnit otok – např. manuální lymfodrenáži apod. Nicméně nejeví se jako efektivnější než jiné intervence, studie měly řadu metodologických chyb a všeobecně byly nízké kvality (Hörmann et al., 2020; Kasawara et al., 2018). U akutních po-úrazových a po-operačních stavů, kde otok limituje pohyb a funkci se zřejmě jedná o relativně nenáročnou alternativu, pokud z časových a jiných důvodů není možné využít a kombinovat i jiné přístupy.

Některé studie také ukazují na tento závěr s tím, že kinesiotape by mohl zřejmě mít vliv na lokální teplotu právě díky změně prokrvení podkoží (Liu et al., 2020). Na druhou stranu jiné práce ukazují, že kinesiotape na lokální prokrvení a teplou vliv nemá – někdy dokonce prokrvení i snižoval (Banerjee, Briggs a Johnson, 2020). Lokálního prokrvení a zvýšení teploty se za běžného stavu dá ale samozřejmě efektivně docílit také například pohybem a svalovou aktivitou v dané oblasti, masáží místa, štípáním, pouhým dotykem apod. Pokud je ale pohyb a dotek v dané oblasti limitován, kinesiotape by asi mohl být jednou z možností, jak otok oblasti ovlivnit.

Ale pozor! Zde se hovoří pouze o otoku po akutním traumatu nebo operaci. Jiné otoky, které mohou mít i komplikovanější (a závažnější) příčiny se těchto výsledku netýkají!

Svalová síla, facilitace a inhibice svalů, výkon a prevence zranění

Zde ale fanoušky opět nepotěším. Buďto evidence prakticky neexistuje (prevence zranění) anebo výsledky v souhrnu neukazují na významný pozitivní efekt.

Systematické přehledy a meta-analýzy neukazují na podstatný pozitivní efekt kinesiotapu na svalovou aktivitu, svalovou sílu ani sportovní výkon (Reneker et al., 2018;
Csapo a Alegre, 2018; Nunes et al., 2021; Williams et al., 2012; Cai et al., 2016; Grzeskowiak, M. et al., 2019 ). Samozřejmě je možné najít několik studií popisujících změnu H-reflexu (tj. vlastně hodnocení „aktivity“ spinálního motoneuronu) měřenou v souvislosti s aplikací kinesiotapu nebo jiné dílčí efekty. Nicméně existují také studie s opačnými výsledky a je nutné uvést, že například právě H-reflex je ovlivňován řadou faktorů. Jeho aktivita je totiž závislá na presynaptické inhibicí aktivitou interneuronů, která ale může mít mnoho zdrojů – zřejmě včetně kortikálních (Palmieri, Ingersoll a Hoffman, 2004). Všeobecně je ale evidence týkající se potenciálního vlivu kinesiotapingu na sílu nebo výkon celkem jednoznačná. I kdyby nějaký skrytý fyziologický efekt, který dosud věda neodhalila, existoval, nezdá se být pro pohybové funkce těla užitečný.

Tím také nepřímo tato evidence poukazuje na to, že zřejmě ani neexistuje jasný fyziologický mechanismus, jak by mohla aplikace kinesiotapu vést k prevenci zranění. A i zde tedy zřejmě platí – i kdyby existoval, pravděpodobně nemá praktické uplatnění. Samozřejmě mimo vlivu pozornosti apod.

Pokud bychom přesto mermomocí chtěli „tejpování“ k omezení pohybu (a tím omezení dalšího dráždění pohybem v dané oblasti) využít, pak je zřejmě možné využít spíše tuhou tapovací pásku anebo tuhou ortézu. To je také směr, kterým ukazuje i výzkum porovnávající kinesiotape, tuhý tape a stav bez tapu při náhlém „zvrtnutí kotníku“ (Briem et al., 2011). Jednoduše – elastické ortézy a nedostatečně mechanicky pevné tejpy prostě zřejmě nemají na pohyb v kloubu zásadní vliv. Ale asi mohou „upozornit“ jedince, aby si na oblast dával větší pozor, šetřil jí a mohou zřejmě pomoci udržet zde pozornost a poskytovat jakousi senzorickou stimulaci. Nicméně žádnou další evidenci jsem k tvrzení o tuhých tejpech nyní nehledal, tj. každý to můžete podrobit své vlastní kritice! Já sám tuhý tape využívám, ale pouze na prsty končetin (a možná si dokážu představit ještě zápěstí a kotník), ale u větších kloubů bych příliš nevěřil ani mechanickým efektům tejpu pevného.

Po-operační hojení a jizvy

Tuto oblast si zatím nechávám otevřenou. Nejedná se o mou specializaci, momentálně s akutními po-operačními stavy ani komplikovaným hojením tkání nepracuji a zdá se mi poměrně těžké najít k tomuto tématu nějaké vědecké práce. Pokud se zde vyskytne odborník, budu rád za názor.

Osobně bych se před využitím kineziotapu vždy zamyslel nad tím, kdy a proč by mohl být kinesiotape výhodnější než tuhý tape a zejména než jiné intervence cílící na jizvy a hojení. Nicméně jedna dostupná studie popisuje pozitivní hodnocení jedinců s hypertrofickými a keloidními jizvami a jizvami s kontrakturami po 12týdenní aplikaci kinesiotapu (Karwacińska et al., 2012). Jedná se ale o studii bez kontrolní skupiny, tj. nevíme, jaké by byly výsledky bez kinesiotapu nebo v porovnání s jinou intervencí. Na zvířecím modelu se také ukazuje, že by mohla mít aplikace kinesiotapu vliv na hojení (Wunderlich et al., 2021). Ale opět – dělat závěry ze zvířecího modelu do klinické praxe s lidmi je obvykle problematické. To, že existuje nějaký biologický efekt ještě neznamená, že bude reálně užitečný v naší praxi anebo užitečnější než jiné přístupy. Nutné je ale poznamenat, že v souvislosti s hojením jsou zkoumané i jiné „pásky“. Např. „Leukostrips“, tj. mírně pružné síťované náplasti z polyamidu určené na po-operační rány. V jedné dostupné studii zkoumající vliv Leukostrips na vzhled jizev po dermatologických zákrocích na trupu ukazují mírně pozitivní vliv při objektivním hodnocení jizev, nicméně ne na spokojenost při subjektivním hodnocení přímo jedinci s jizvou (Rosengren et al., 2013).

Nepříjemné pocity terapeuta

Indikace, která nebývá na kurzech učena a nenajdete jí ani na obalu kinesiotapu. Ze zkušenosti ale vím, že bývá někdy kinesiotape aplikován spíše na příznaky terapeuta – jeho nejistotu, úzkost a pocit selhání nebo bezmoci. Taková „záplata na duši“. Mít vždy co hmatatelného nabídnout je prostě uklidňující. To není nic špatného, ostudného nebo nepochopitelného. Každý takto v praxi jistě využíváme (více nebo méně vědomě) řadu věcí. Otázka ale je, zda je to pro naše klienty/pacienty skutečně efektivní a zda bychom častokrát nedocílili lepšího efektu upřímností a otevřenou komunikací – anebo se stejným účelem využili něco, co má i větší potenciální přínos.

Má kinesiotaping nějaká rizika?

Ano, jako snad vše. Stejně tak má určitě kontraindikace – ale to by samozřejmě měl každý, kdo se chystá kinesiotape aplikovat, mít nastudované.

Uváděné je začervenání, svědění apod. související s možnou kožní alergickou reakcí a také potenciální podráždění nebo i mírné poškození kůže – zejména při sundavání kinesiotapu.

Jiné obavy jsou spíše v oblasti domněnek, protože si nejsem vědom toho, že by je někdy někdo prokázal. Nicméně je podle mě vhodné se jimi zabývat.

Mimo to, že se může v individuálních případech jednat o plýtvání financemi, pozorností a nasměrovat nás tam, kam to není nejvýhodnější (což je samo o sobě dostatečný důvod k zvážení této intervence), mám osobně obavu, zda by mohla aplikace kinesiotapu vést k paradoxnímu efektu. Zejména po jeho „vysazení“.

Pokud totiž bude někdo kinesiotapu přisuzovat význam ve svém výkonu, prevenci zranění anebo léčebném úspěchu, mohlo by pak bez tejpu dojít k tzv. „nocebo efektu“ (zlé dvojče placeba). A tím ke snížení výkonu anebo pocitu „zranitelnosti“ a nedůvěry ve své tělo bez „zevní podpory“. Očekávám, že by se tak ale u většiny lidí nestalo – ale v kombinaci s nevhodnou edukací, sklonem k obavám apod. si to dokážu snadno představit.

Stejně tak pokud aplikuje jeden fyzioterapeut kinesiotape ale jeho následovník ne, může to teoreticky opět díky nocebu negativně ovlivnit výstupy této následující terapie – pacient to totiž může vnímat tak, že nedostal „to nejlepší“. A takto „zaklít“ svého kolegu mi prostě přijde škoda.

Ale jak jsem již psal – to jsou jen domněnky.

ZÁVĚR

Kdy tedy aplikovat kinesiotape?

I samotní představitelé tohoto přístupu kinesiotape doporučují pouze jako doplněk k další péči. Kvalitní terapeutický nebo léčebný plán i bez kinesiotapu je tedy vždy nutným základem!

Já osobně kinesiotape sám od sebe nikdy nenabízím. Proč? A kdy bych ho naopak aplikoval?

V první řadě nerad spoléhám na „zevní triky“ a raději se, pokud je to možné, zaměřuji na podporu důvěry ve vlastní tělo a sebe.

Dále, pokud se na výsledky systematických přehledů a meta-analýz ohledně bolesti, disability a výkonu (což jsou nejčastější důvody aplikace kinesiotapu), které většinově neukazují na pozitivní efekt kinesiotapingu, navíc podíváme ve světle nedostatečně prokázaných a nepravděpodobných mechanismů účinku, pak to misky vah podle mě převažuje o to více jedním směrem.

S ohledem na bolest, disabilitu a výkon můžeme pak s relativním klidem tvrdit, že:

Barva kinesiotapu, značka kinesiotapu, cena kinesiotapu, přesné umístění kinesiotapu, napětí a směr kinesiotapu a asi ani pružnost tapu nemají na efekt zřejmě zásadní vliv.
Vliv na efekt má zřejmě zejména předchozí zkušenost, očekávání účinku, nakolik nám tape dodá pocit bezpečí a nakolik upoutá naši pozornost.

Ale! Pokud jedinec s bolestí má a) pozitivní zkušenost s kinesiotapem, má b) výrazně pozitivní očekávání a c) požádá o „tejp“ a odmítnutí aplikace kinesiotapu by mohlo ohrozit pozdější terapeutický vztah a další práci, tak bych k aplikaci přistoupil. Ale jen po d) edukaci (na realitě založené) a vysvětlení, že se jedná pouze o doplněk a podporu k účinnějším přístupům. Pokud by ale efekt nebyl významně patrný ani po několika dnech, chápal bych to jako důvod tuto cestu opustit.

Také v případě po-úrazových a po-operačních otoků je zřejmě využití kinesiotapu s cílem ovlivnění otoku a hematomů odůvodnitelné. Nicméně osobně doporučuji kombinaci s dalšími intervencemi, protože i zde je kvalita evidence nízká a výsledky nejsou zcela jednoznačné. Jakmile je ale v dané oblasti těla možný pohyb a dotyk, mělo by to být impulzem využít primárně také tyto mechanismy působící právě na otok a hojení.

Ohledně aplikace kinesiotapu při hojení operačních ran a jizev si nejsem jistý. Byl bych překvapený kdyby kinesiotape významně ovlivnil nekomplikované hojení. Ale pokud máte nějaké relevantní zdroje, budu rád za sdílení!

Ve shrnutí: všeobecně si dokáži představit využití kinesiotapu spíše jen při snaze o ovlivnění těch nejpovrchovějších vrstev těla a při snaze o maximalizaci placebo odpovědí – ale jen v individuálních případech, kde by byl benefit aplikace již brzy patrný a zřejmý a pouze pokud byl by aplikován v kombinaci s dalšími evidencí podloženějšími intervencemi. A samozřejmě bez nevhodné a zavádějící edukace!

ZDROJE

Winter, G., 2021. Tape measure: does the Kinesio strip work?. [online] The Irish Times. Available at: <https://www.irishtimes.com/life-and-style/health-family/fitness/tape-measure-does-the-kinesio-strip-work-1.3434017> [Accessed 23 May 2021].
Kinesiotaping.com. 2021. What is the Kinesio Taping Method? – Kinesio. [online] Available at: <https://kinesiotaping.com/about/what-is-the-kinesio-taping-method/> [Accessed 23 May 2021].
Nunes, G.S., De Noronha, M., Vargas, V.Z., Wageck, B., Haupenthal, D.P.D.S. and Da Luz, C.M., 2015. How strong are the physiological theories on which Kinesio Taping is based?. Journal of physiotherapy, 61(4), p.231.
Novella, S., 2012. Olympic Pseudoscience. [online] Science-Based Medicine. Available at: <https://sciencebasedmedicine.org/olympic-pseudoscience/> [Accessed 23 May 2021].
Zdeněk Čech, 2020. Pružný tejp ve fyzioterapii – mýty vs evidence. Konference ČSTL 2020 (konferenční příspěvek).
Top Class Actions. 2021. Athletic KT Tape False Advertising Class Action Settlement | Top Class Actions. [online] Available at: <https://topclassactions.com/lawsuit-settlements/closed-settlements/826355-athletic-kt-tape-false-advertising-class-action-settlement/> [Accessed 23 May 2021].
Beutel, B.G. and Cardone, D.A., 2014. Kinesiology taping and the world wide web: A quality and content analysis of internet-based information. International journal of sports physical therapy, 9(5), p.665.
Ramírez-Vélez et al., 2019. Effects of kinesio taping alone versus sham taping in individuals with musculoskeletal conditions after intervention for at least one week: a systematic review and meta-analysis. Physiotherapy, 105(4), pp.412-420.
Parreira, P. et al., 2014. Current evidence does not support the use of Kinesio Taping in clinical practice: a systematic review. Journal of physiotherapy, 60(1), pp.31-39.
Júnior, M. et al., 2019. Effectiveness of kinesio taping in patients with chronic nonspecific low back pain: a systematic review with meta-analysis. Spine, 44(1), pp.68-78.
Hörmann, J., Vach, W., Jakob, M., Seghers, S. and Saxer, F., 2020. Kinesiotaping for postoperative oedema–what is the evidence? A systematic review. BMC Sports Science, Medicine and Rehabilitation, 12(1), pp.1-14.
Kasawara, K.T. et al., 2018. Effects of Kinesio Taping on breast cancer-related lymphedema: A meta-analysis in clinical trials. Physiotherapy theory and practice, 34(5), pp.337-345.
Liu, K., et al., 2020. Short-Term effect of different taping methods on local skin temperature in healthy adults. Frontiers in Physiology, 11, p.488.
Banerjee, G., Briggs, M., & Johnson, M. I., 2020. The immediate effects of kinesiology taping on cutaneous blood flow in healthy humans under resting conditions: A randomised controlled repeated-measures laboratory study. PloS one, 15(2), e0229386.
Reneker, J.C., Latham, L., McGlawn, R. and Reneker, M.R., 2018. Effectiveness of kinesiology tape on sports performance abilities in athletes: a systematic review. Physical Therapy in Sport, 31, pp.83-98.
Csapo, R. and Alegre, L.M., 2015. Effects of Kinesio® taping on skeletal muscle strength—A meta-analysis of current evidence. Journal of Science and Medicine in Sport, 18(4), pp.450-456.
Nunes, G.S. et al., 2021. Kinesio taping does not improve ankle functional or performance in people with or without ankle injuries: Systematic review and meta-analysis. Clinical Rehabilitation, 35(2), pp.182-199.
Williams, S., Whatman, C., Hume, P.A. and Sheerin, K., 2012. Kinesio taping in treatment and prevention of sports injuries. Sports medicine, 42(2), pp.153-164.
Cai, C., Au, I.P.H., An, W. and Cheung, R.T.H., 2016. Facilitatory and inhibitory effects of Kinesio tape: fact or fad?. Journal of Science and Medicine in Sport, 19(2), pp.109-112.
Grzeskowiak, M. et al., 2019. Short-term effects of Kinesio taping® on Electromyographic characteristics of Paraspinal muscles, pain, and disability in patients with lumbar disk herniation. Journal of sport rehabilitation, 28(5), pp.402-412.
Palmieri, R.M., Ingersoll, C.D. and Hoffman, M.A., 2004. The Hoffmann reflex: methodologic considerations and applications for use in sports medicine and athletic training research. Journal of athletic training, 39(3), p.268.
Briem, K. et al., 2011. Effects of kinesio tape compared with nonelastic sports tape and the untaped ankle during a sudden inversion perturbation in male athletes. journal of orthopaedic & sports physical therapy, 41(5), pp.328-335.
Karwacińska, J. et al., 2012. Effectiveness of Kinesio Taping on hypertrophic scars, keloids and scar contractures. Polish Annals of Medicine, 19(1), pp.50-57.
Wunderlich, A.L.M., Delanora, L.A., Guidi, A.C. and de Souza Leite-Mello, E.V., 2021. Kinesio Taping decreases healing area and modulates the tissue architecture on the cutaneous wound. Research, Society and Development, 10(1).
Rosengren, H., Askew, D.A., Heal, C., Buettner, P.G., Humphreys, W.O. and Semmens, L.A., 2013. Does taping torso scars following dermatologic surgery improve scar appearance?. Dermatology practical & conceptual, 3(2), p.75.
Castro-Sánchez, A.M., et al., 2012. Kinesio Taping reduces disability and pain slightly in chronic non-specific low back pain: a randomised trial. Journal of physiotherapy, 58(2), pp.89-95.